V reakci na množící se dotazy ohledně shánění výstroje KSK, jsem se rozhodl napsat článek, kde se pokusím celou problematiku více rozebrat. Následující řádky také pomohou lépe pochopit úskalí a potíže, se kterýma se potýká ten, který se rozhodne napodobovat KSK.

Na prvním místě je potřeba si uvědomit, že žádná výstroj není oficiálně "KSK". Přízvisko "KSK" nebo "Kommando" nebo "Spezialkräfte" jsou většinou přiřazeny až u popisek na různých eshopech, kde tak prodejci chtějí zdůraznit, že ten či onen artikl je využíván i speciálními jednotkami Bundeswehru. Buďte ale připraveni na to, že takto označené produkty se nemusí shodovat s těmi, které KSK skutečně užívá. Nejeden prodejce či výrobce už pochopil, že pokud přidá "KSK" k čemukoliv, minimálně to vzbudí větší zájem na straně zákazníka. ;) V každém případě, před tím, než člověk začne cokkoliv shánět, je nutné získat základní povědomí o tom, co KSK dodopravdy používá a od jakých výrobců. Získat tyto informace je ale někdy tvrdý oříšek, vzhledem k tomu, že KSK funguje velice utajeně a jen málo informací se dostane na veřejnost.

KSK operátoři, stejně jako příslušníci jiných speciálních jednotek, používají kvalitní a funkční vybavení, které jim usnaďňuje život. Mezi základní "frontovou" výstroj KSK patří i taktická vesta. Na většině fotografií KSK lze identifikovat jeden typ vesty, který je do značné míry modulární a umožňuje individuální úpravy podle množství a druhu nesené výzbroje a munice.

Tato taktická vesta se většinou uvádí pod souhrnným názvem Mosquito, což je ovšem pouze jeden (s největší pravděpodobností první) výrobce vesty tohoto typu. Na ostatních vestách Mosquito-typu můžeme najít podpisy výrobců jako je Heim, či schlezwiger Tauwerkfabrik. Základním prvkem vesty jsou čtyři sumky na 2 zásobníky do útočné pušky G36. Ty jsou opatřeny klasickým zapínáním známým původně z vest britských, posléze i německých či českých. Pro jistější uzavření jsou pojištěny suchým zipem, který umožňuje těšné dovření i v případě, že je v kapse něco menšího. Tyto čtyři sumky jsou posazeny přesně doprostřed vesty na břiše operátora, který tak má potřebnou munici vždy po ruce. Vedle těchto muničních sumek jsou dvě menší kapsy, zapínané fastexovou sponou. Řadu sumek pak uzavírá jedna velká stahovací kapsa z každé strany, vhodná například na lékárnu či litr vody v lahvi.

Vzhledem k tomu, že jednotka KSK může být nasazena v podstatě kdekoliv a kdykoliv na světě, je potřeba se postarat kromě odpovídajícího výcviku operátorů i o náležité vybavení a vhodné dopravní prostředky. Pro mise v zimě a v arktických oblastech je KSK vybavena sněžnými skůtry kanadské firmy Bombardier.

Speciálně pro armádu byl modifikován model Skandic WT(Wide Track). Tento model je podle výrobce označován jako pracovní, což znamená, že je kladen důraz na užitnost a dostatečný úložný prostor. Vzhledem k celkově příznivým výkonům civilního modelu a spolehlivosti provozu se modifikace pro armádu týká pouze nového bílého zbarvení a několika detailů sloužících pro uchycení dodatečného vybavení.Speciálně pro armádu byl modifikován model Skandic WT(Wide Track). Tento model je podle výrobce označován jako pracovní, což znamená, že je kladen důraz na užitnost a dostatečný úložný prostor. Vzhledem k celkově příznivým výkonům civilního modelu a spolehlivosti provozu se modifikace pro armádu týká pouze nového bílého zbarvení a několika detailů sloužících pro uchycení dodatečného vybavení.

Cesta ke vzniku speciální jednotky KSK byla poměrně trnitá a složitá. Samotnému vzniku předcházela široká diskuze nejen na politické scéně. Jedná se totiž o jedinou německou armádní složku, která může samostatně operovat i mimo území SRN a díky utajené činnosti málokdo ví, jakých operací se vlastně účastní.

Po skončení studené války a pádu železné opony se geopolitická situace ve světě radikálně změnila. Státy východního bloku se začali učit svobodě a západní mocnosti si uvědomili, že přišli o nepřítele na kterém stavěli dosavadní vojenské doktríny. Politici změnu vnímali jako začátek nové éry, ve které už není třeba miliónových armád a zbraní hromadného ničení. Docházelo k oboustranné masivní demilitarizaci a škrtání rozpočtů. Počáteční nadšení však výstřídalo poznání, že místo jednoho bývalého nepřátelského bloku je teď nutné počítat s mnoha menšími nestabilními a rizikovými regiony. Hořké zkušenosti z počátku devadesátých let navíc ukazovaly, že všechny novodobé lokální konflikty vznikají převážně z důvodů ekonomických, náboženských, či etnických a jejich řešení diplomatickou i vojenskou cestou je velice problematické.

Domovská kasárna KSK se nachází ve městě Calw nedaleko Stuggarttu v oblasti Schwarzwald. Je to oblast známá svojí panenskou přírodou a lázeňskou turistikou. My jsme měli možnost tyto místa osobně navštívit a udělat si představu o základně a jejím okolí.

Město Calw(čti „kalv“) se nachází cca 30km jihozápadně od Stuttgartu ve spolkové zemi Baden-Württemberg. Calw leží v kopcovité zalesněné krajině nazývané Černý Les(Schwarzwald). Město je situováno v příkrém nagoldském údolí, kterým protéká stejnojmenná říčka. První zmínky o osídlení pocházejí z jedenáctého století, kdy je připomínán hrad a pár přilehlých usedlostí. Ve středověku byl Calw významný především díky obchodu s kůží a výrobě sukna. Od 14.století se stal jedním ze správních center Württembergského vévodství. V šestnáctém století byl často využíván jako letní sídlo vévodů z Württembergu.

Přestože patří KSK k nejvíce utajovaným speciálním jednotkám na světě, lze dohledat poměrně dost informací o struktuře jednotky, podmínkách náboru, koncepci výcviku či používaném vybavení. Hlavní zdroj informací jsou stránky německého Bundeswehru.

Pokud se chce člověk dostat ke KSK, musí mít německé občanství, musí být ochotný sloužit minimálně 12 let. Věk pro důstojníky je stanovený maximálně na 30 let a pro poddůstojníky na 32při žádosti o přijetí, dále je potřeba mít úspěšně absolvovanou střední školu a dostatek motivace k tomu, být ten nejlepší. Výběrové řízení zahrnuje psychotesty, které musí být samozřejmě úspěšně složeny, dále zkoušky fyzické zdatnosti a poslední perličkou je vytrvalostní test v trvání necelých čtyř dnů. Každý den mají uchazeči asi tři hodiny na spánek a následuje plnění stanovených úkolů. Po celou dobu sledují rekruty zdravotníci a psychologové, kteří dohlížejí na chování vojáků během testů. Především se sleduje reakce organismu na nízký počet hodin, který je určen k regeneraci. Cílem je vyřadit méně zdatné jedince. Pokud uchazeč uspěl, nemá ještě zdaleka vyhráno, teprve teď začíná výcvik a v něm může být odmítnut pokud nebude splňovat kritéria.